Na věrné stráži - 100. výročí pomníku c. a k. 28. pěšího pluku v Karnských Alpách 


Hory zkropené krví


    Pohoří Karnských Alp, které na řece Fella hraničí s Julskými Alpami a táhne se k západu až k řece Piavě, bylo v průběhu první světové války součástí vysokohorské frontové linie, kde v mimořádně obtížných podmínkách sváděly kruté boje armády rakouského císařství a italského království. 
    Alpská fronta byla formálně vytvořena hned na začátku války v roce 1914 jako logický důsledek skutečnosti, že Itálie vyhlásila neutralitu, byť byla vázána spojeneckými smlouvami s Německem a Rakouskem. Důvodná nedůvěra vedla Rakousko-Uhersko k vytvoření obrany na horské hranici s Itálií pod velením generála Rohra, ale s ohledem na boje hlavních sil rakouské branné moci na válčištích v Haliči a v Srbsku byla alpská obraná linie obsazena především domobraneckými jednotkami (Landsturm), dobrovolnými střelci (Kärntner freiwillige Schützen) a doplňována polním četnictvem.
    Když Itálie v roce 1915 vyhlásila Rakousku – Uhersku válku, byla Rohrova obraná linie schopna udržet nápor Italské armády jen s velkým vypětím, alespoň do doby, než došlo ke stažení relevantních posil z ostatních bojišť. Hlavní ozbrojené síly Itálie byly od počátku zaměřeny na oblast hraniční řeky Soči a navazující kopce Krasu. Italské útočné operace na korutanské frontě byly proto koordinovány s činností hlavních útočných sil na sočské frontě zejména s cílem poutat co nejvíce rakousko – uherských jednotek. V druhé polovině roku 1915 se podařilo rakouskému velení obranu na Alpské frontě stabilizovat a vytvořit podmínky pro dílčí útočné operace ke znovudobytí některých úseků fronty, které byly s náhlým italským vstupem do války ztraceny. 
    Za této situace na začátku června 1916 na karnskou frontu nastoupil pod velením podplukovníka Praschaka pražský c. a k. 28. pěší pluk, jenž se stal součástí 57. horské brigády generála Josefa von Henneberga. Úsek obrany, svěřený českému pluku, začínal na Kleinen Trieb, přes Zollner Torl, sledoval hřeben pohoří přes Lodinut a vrchol Findenig Kofel až k vrcholu Cima Val di Puartis a končil na vrcholu Schulter Kofel.

 

Pražské děti 

    C. a k. 28. pěší pluk (Infanterieregiment Nr. 28) byl od roku 1817 doplňován z Prahy, sídelního města Českého království  a středních Čech (95% mužstva) a díky této tradici byl přezdíván „pražské děti“. V souvislosti s nasazením na italské frontě je malým historickým paradoxem, že čestným majitelem pluku byl italský král Viktor Emanuel III. 
    Fronta, která probíhala ve vysokohorském terénu v nadmořské výšce kolem 2000 m, znamenala pro české vojáky mimořádně náročné prostředí, kde byli nuceni se rychle adaptovat. Z řadové pěchoty se pražský regiment rázem změnil na jednotku horské pěchoty. S nadcházejícími zimními měsíci bylo zřejmé, že stejně nebezpečným nepřítelem, jako italské útoky, dělostřelecké přepady a občasné nálety italských letadel, byla i bílá smrt, jak vojáci přezdívali mrazu, mnoha metrům sněhového příkrovu a nebezpečným lavinám, kterým padly za oběť stovky vojáků - včetně velitele horské brigády gen. Henneberga při návratu z obhlídky v úseku pražského regimentu.  
    Pluk všem nástrahách a zkouškám se ctí odolal. Svědčí o tom i uznání velitele 94. divize, obsažené v armádním rozkaze ze dne 24.6. 1916: „Se zvláštní radostí konstatuji, že důstojníci i mužstvo pluku s velkou rázností a statečností, s velkým porozuměním a pílí vykonávají svou službu. Jen tak vytrvale pokračujte!  Gen. Lawrowski, v.r.“

 

Auf treue Wacht – na věrné stráži

    Uznání velitele divize není jediným důkazem přítomnosti pražských vojáků na alpských hřebenech. Přímo na frontové linii, pod vrcholem Cima Val di Puartis, v místě velitelství II. praporu, vztyčili osmadvacátníci kamenný památník své válečné služby. Pomník s plastikou císaře Františka Josefa I. a nápisem „Na věrné stráži – II/28 polní prapor – 18. VIII. 1916“ byl slavnostně odhalen u příležitosti 86. narozenin císaře, kdy u paty pomníku byla sloužena polní mše za účasti důstojníků a mužstva. 
    Pražský pomník je dnes jednou z mála autentických připomínek, že i v této krásné a zároveň velmi nehostinné krajině před sto lety řádila jedna z nejkrutějších válek, co lidstvo poznalo. Na památku „pražských dětí“, z úcty k jejich obětem a utrpení a ke cti dalších obětí Velké války se zrodila iniciativa pro obnovení tohoto pomníku s lokalizací 46°35'47.00''N / 13°6'37.17E v horách nedaleko hranic Rakouska a Itálie, kudy dnes vede pěší turistická stezka.  
    Na tradici císařského pražského pěšího pluku dnes navazuje spolek vojenské historie, Tradiční c. a k. 28. pěší pluk – Pražské děti. Vznikl v roce 2006, do svého štítu si dal udržování tradic pražského regimentu a jeho patronem se stal JCKV arcivévoda Dr. Otto Habsburský. 
    Obnově „ pražského pomníku“ , kterou si členové spolku předsevzali, předcházelo badatelské úsilí - z dostupné literatury a fotografického archivu sice existovala povědomost o existenci pomníku, ale nebylo známo jeho přesné umístění ani informace, zda se vůbec dochoval do dnešních dnů. Dílem „náhody“ byla komunikace s rakouským vojensko-historickým badatelem a znalcem Karnských Alp, Torstenem Steinwenderem, který pomník lokalizoval a následně i zdokumentoval současný stav pro přípravu restaurátorských prací. V létě roku 2015 se pak spolku podařilo vlastním nákladem pomník obnovit, vlastními silami zajistit jeho statiku a provést zednické opravy, obnovit nápis v kameni a znovu osadit dávno ztracený bronzový reliéf císaře Františka Josefa I., jehož kopii pokračovatelé osmadvacátníků vezli s sebou z Prahy. 
    Alpský pomník je jediným známým pomníkem c. a k. 28. pěšího pluku. Právě letos uplyne 100 let od jeho stavby a posvěcení pod vrcholem Cima Val di Puartis. „Pražské děti“, ve spolupráci s kamarády z dalších tradičních vojensko-historických spolků a s rakouským vojenským kaplanem Dr. Longinem Emmanuelem, si po sto letech, 20. srpna 2016, při polní mši u paty pomníku vysoko v horách připomenou památku našich předků a obklopeni alpskými vrcholky se pomodlí za mír mezi národy. 


Text: Michael Heres Foto: Archiv Michal Zelinka