Jaroslav ŠAFR

 

    Jeden z předků pana Setikovského, o jehož existenci svědčí dnes už jen několik málo dokumentů a balíček válečné korespondence, se jmenoval Jaroslav Šafr a pocházel snad z Chýně. Před vypuknutím Velké války provozoval se svou manželkou Annou od roku 1911 živnost hostinskou a výčepnickou v Praze-Holešovicích č.p. 958, v tehdejší Štítného ulici (dnes ulice U Uranie). Restaurace nesla název „Na klíně“. Právě očekávali narození potomka, když se daly do chodu válečné události... Jaroslav narukoval ke 4. rotě 8. zeměbraneckého pěšího pluku, s nímž absolvoval tažení v Srbsku v roce 1914, přesun na východní frontu na počátku roku 1915 a jarní boje v Karpatech, při nichž byl zajat. V ruském zajetí pak v roce 1917 zemřel. Zde najdete přepisy jeho dopisů , které domů zasílal.

10. 10. 1914 v dekunku jsme čtyři

25. 10. 1914 stavíme dekunky a grábny v lese a kukuřičných polích. Kotek od 28. Inf. byl u naší kompanie a v pondělí 14. 9. při forikunku těžce raněn do prsou. Kamarádi ho chtěli odnést, ale neměli času, poněvadž nepřítel na nás silně střílel a museli jsme couvnouti. Jestli nezemřel, tak bude zajat.

29. 10. 1914 zajali jsme moc Srbů, jejich zbraní a nábojů a 27 děl. Dnes v noci jsme odpočívali v širém poli jako reserva.

3.11.1914 jsme na postupu do Srbska. Dostal jsem psaní od Mařky Mauermannové (švagrová?)

9.11.1914 Zugsführer Roček je mrtev a Čížek také. Nás, co jsme jeli z Prahy, už je u setniny jen dvacet. 20.11.1914 s řezníky jsme asi 3 hodiny od švarmlinie. Bláta všude po kolena. Střídavě prší a sněží.

1.12.1914 máme děla kalibru 24 cm, nechají díru 2 m hlubokou a 3–4 metry širokou. od 1.11.

do 20. 12. 1914 – jsem u řezníků u trénu u divize.

20. 12. 1914 v táboře ve vsi Tisad v jižních Uhrách; obyvatelstvo slovanské, v obci kostel katolický i evangelický.

24. 12. 1914 Uhry, Kisač (Srbsko?) – adresováno na Václava Mauermana, tchána. Změna ze 4. Kompanie na 1. Feldkompanii od 20.12.1914 3.1.1915 očkováni všichni proti choleře.

6. 1. 1915 Blátivé počasí, bláta nad kolena. Dnes jsme dostávali asi 100 balíčků na rozdělení pro kompanii, totiž po raněných a zabitých.

10. 1. 1915 zítra máme prohlídku od arciknížete Evžena. jsem u 1. kompanie u 2. cuku. 18.1.1915 jedeme dál do Uher, zas do takové vsi, v jaké teď jsme.

21. 1. 1915 jsme v jednom okresním... a obyvatelé jsou... Jsme každý u jednoho, jsou to moc hodní lidi, tak nám dali hezkou cimru, dříví k topení, zelí, uvařené brambory a víno k večeři. Taky má dva syny na vojně se Srbskem; jeden je ještě živ a druhý zabit a má dvě děti.

21. 1. 1915 teď jsme zase na místě, šli jsme dva dni, oba dny padal sníh, ale nemrzne.

23. 1. 1915 taky by tu u našeho regimentu měl být můj bratr, Frantina.

26. 1. 1915 v neděli jsme šli fasovat k divisi dobytek Sešel jsem se se stavitelem Sochrem, co u něj otec políroval. 
Syn Jaroslav se mu narodil v lednu 1915.

Od 31. 1 .1915 se píše jako Resservist J.Š. 8. zeměbranecký pluk byl přesunut do východoslovenských Karpat

11. 2. 1915 jsou zde velké hory a mrazy. Otec mi píše, že jde našemu synovi za kmotra.

14.2.1915 jsme ve vrchách, je bláto, sníh už je všechen pryč, i hory jsou prosty sněhu, ale jsou zde velké větry.

19.2.1915 jsme v zákopech, je nám tu zima a lítají přes nás včely a medáci.

25.2.1915 jsme v zákopech, je nám zima a máme skoro hlad; teď jsou zde plískanice a větry a v noci mráz.

27.2.1915 dnes je trochu slunečno a jde psát, tak vybíráme vajsblech, ač nemáme bídu, nemůžem spát.

5.3.1915 jsou tu pěkné mrazy; ty mladý vojáci nám pomrznou, ale na nás starých se ten mráz ani nechytá. Mám postavenou takovou vejrovnu a tam si topím.

8.3.1915 jsou tu velké větry a mrazy. 16.3.1915 moc bláta, sníh taje a do toho prší; spíme v zemi v zákopech. 
20.3.1915 patrně raněn a padl do ruského zajetí. Nejbližší další lístek (dopis) je nedatovaný, psaný velice rozhozeným rukopisem s adresou vojenské evakuační nemocnice č.99 v Saratově. Další lístek je datován 1.1.1916: pracuju u dobrého pána, prodávám mouku. Dnes jsem byl v biografu, viděl jsem tam Hradčany. Adresa: město Petrovsk, Saratovská gubernie, u p. Ivan Vasilič Tokmovcov.

23.5.1916 již sám znám po rusky psát i číst.

12.12.1916 již 15 měsíců jsem u týchž dobrých pánů, dělám tu vážného. Peněz nepotřebuji.

16.1.1917 jsem pořád na starém místě, mají mě rádi a jsou bohatý. Též bych ti mohl poslat peníze, ale zde na poště neberou. To je jedno – přinesu ti je sám, osm set korun.

25.1.1917 Jsem zdráv, jen jedno mě mrzí, že Ti nemohu poslat fotografii na kterou tak dlouho čekáš; dal jsem se fotografovat, ale pošta jich nepřijímá, jest zakázána – žádných barevných lístků ni fotografií neposílat. Možno snad později Ti ji pošlu. Jarouška mi sem pošli, mám dost času. 
26.9.1917 sděluje František Jáchym, že J.Š. po dlouhé nemoci dokonal 13.9.1917 a byl pohřben na hřbitově v Petrovsku. 28.2.1918 sděluje František Vlk, že J.Š. zemřel 31.8.1917 v barákách v Petrovsku na souchotiny a je pochován tamtéž na pravoslavném hřbitově.

Panu Setikovskému děkujeme za poskytnutí tohoto materiálu!