V prosinci 1918 byla hudba 8. střeleckého (zeměbraneckého) pluku Praha odeslána do Ústí nad Labem. K 1. lednu 1919 jako plukovní hudba zrušena.

Píseň Karolínka  

    Píseň, jež zdomácněla především v městském folkóru a hlavně mezi vojáky, byla za I.světové války velmi oblíbena. Přešla tehdy nepochybně i do repertoáru polských jednotek, kteří jen upravili text. Některé sloky tohoto znění byly se začátkem, jak je uveden, zachyceny v Praze, jiné byly získány od brněnského pamětníka Cyrila Rosla, který ovšem měl vlastní verzi s lokalizací " Na Špilberku jsou kasárna........" 

    Vojenská verze je samozřejmě přeplněna jadrnými výrazy a obraty, které není úplňe doslovně citovat. Bylo proto třeba některé příliš zvučné rýmy poněkud upravit. Podle začátku písně můžeme usuzovat, že píseň začala kolovat až po roce 1890 kdy byla postavena Pohořelecká kasárna 8. zeměbraneckého pluku. Důstojníci i mužstvo zeměbrany nosili v míru plstěné klobouky, zdobené chocholem z kohoutích per, vulgo chlupů, což připomíná 7. sloka, jež ovšem měla původně poněkud odlišný rým.

 

Karolínka

V Pohořelci jsou kasárna,

tančila tam Karolínka s žándárama,

jsou kasárna, tančila tam Karolínka s žandárama.

 

 Žandáreček, podvodníček,

položil si Karolínku na trávníček.

 

Nepoložil, není pravda,

napila se kořalenky, lehla sama.

 

Za kytičku bílých růží

nechala si Karolínka drbat kůži.

 

Za kytičku petrklíčů

nechala si Karolínka drbat číču.

 

Za kytičku konvalinek

hledal něco Karolínce u kolínek.

 

Byl to chlap vod landveráků,

neměl ani chlupa na širáku