Poslední rok první světové války. C. k. střelecký pluk č. 8 bojuje na Italské frontě (dvakráte stažen na zotavenou po katastrofálních ztrátách). Velitelem pluku byl pplk Karel Staral. Polní pošta č. 439 (Feldpost Nr. 439). Dne 11. listopadu 1918 výhlášeno příměří a konec první světové války. 28. října 1918 vzniká Československá republika. Začátkem listopadu 1918 byl pluk přemístěn ze Salzburgu do Prahy (částečně na Pohořelec a také Černínských kasáren). Zproštěni přísahy Císaři přísahali dne 4. listopadu 1918 na Václavském náměstí věrnost nové republice dne. Jeden prapor byl odeslán pod velením setníka Havlíčka do Mostu k zajištění pořádku a II. prapor pod velením majora Kmocha do Ústí nad Labem. Vojáci 8. střeleckého pluku Praha ještě netušili, že válka pro ně nekončí a čekají je další měsíce bojů proti Polákům a Maďarským bolševikům na Slovensku (1919 - 1920).

Pohledy, pošta 1918

/album/pohledy-posta-1918/a1-1-jpg/ Salzburg 4. 2. 1918., adresa: Josef Šůra, Řevnice u Prahy /album/pohledy-posta-1918/kopie-20-202-2-jpg/ druhá strana předchozího fotopohledu /album/pohledy-posta-1918/lir-208-1-jpg/ /album/pohledy-posta-1918/img379-kopie-jpg1/ pobořená synagoga v Ruském - Polsku
/album/pohledy-posta-1918/img380-kopie-jpg1/ druhá strana předchozího pohledu /album/pohledy-posta-1918/kopie-20-20clanek-20z-20novin-208-str-pluk-20a-20pivo-jpg/ příběh z konce února 1918 /album/pohledy-posta-1918/img523-1-jpg/ marška v Salzburgu 10. 3. 1918 (adresa: pí. Dolejšová, Mlýn Brejlov, pošta Netvořice) /album/pohledy-posta-1918/img557-jpg/
/album/pohledy-posta-1918/pepici-1-jpg/ střelecký pluk č. 8, 1918 (nápis na ceduli) /album/pohledy-posta-1918/scen290a-2-jpg/ odesláno jednoročním dobrovolníkem Jaromír Kučera, adresa: Belcrediho třída č. 550, Praha 7 /album/pohledy-posta-1918/img107-jpg1/ Hellbrunner Kaserne, Salzburg, jedno ze sídel střeleckého pluku č. 8 během války /album/pohledy-posta-1918/img108-kopie-jpg/ druhá strana předchozí pohlednice, adresa: Anuška Lippertová, Brandlova ul. č. 15, Praha-Král.Vinohrady
/album/pohledy-posta-1918/a8-schutz-20r-1-jpg/ potvrzení o udělení medaile " Karl Truppen Kreuz" /album/pohledy-posta-1918/img107-kopie-jpg/ Salzburg 1918, črené (tmavěmodré) čepice zeměbrany se u doplňovacího praporu používali až do konce války /album/pohledy-posta-1918/img0ght50-1-jpg/ odesláno příslušníkem štábu pluku Alois Chocholatý, adresa: Chroustov, pošta Kněžice-Městec Králové /album/pohledy-posta-1918/img087-kopie-jpg/ Salzburg 1918
/album/pohledy-posta-1918/img086-kopie-jpg/ druhá strana předchozího pohledu, adresa: Ferdinand ŠmejkalU kapličky č. 709, Praha 7 /album/pohledy-posta-1918/skenovat0008-1-jpg/ příslušníci Sch. Nr. 8 Prag, společně s příslušníky c.k. bosenského pl. , telegrafický kurz 23. 10. 1918 /album/pohledy-posta-1918/img086-kopie-2-jpg/ druhá strana předch. pohledu, datum pět dní před vznikem ČS republiky (zajímavý text) /album/pohledy-posta-1918/narodni-20listy-204-11-1918-1-jpg/ Národní listy 4. 11. 1918
/album/pohledy-posta-1918/img-0008-1-jpg/ příslušník 8. střeleckého pluku Praha již po velké válce v roce 1918, kdy po obsazení města Most nechali místní češi zhotovit pluku prapor na památku... /album/pohledy-posta-1918/img-0013ram-2-jpg/ štáb I. praporu 8. střel. pluku v Trmicích (Türmitz) u Ústí nad Labem. Pluk byl po válce v Ústí n/Labem až do roku 1919 kdy byl poslán do bojovat na Slovensko /album/pohledy-posta-1918/img100-jpg1/ druhá strana praporu 8. střel pluku (z knihy P. Kuthana - V těžkých dobách) /album/pohledy-posta-1918/p1010006-1-1-jpg/ původní prapor střeleckého pluku č. 8 (ze sbírek VHÚ)
/album/pohledy-posta-1918/p1010007-1-2-jpg/ druhá strana prvního poválečného praporu střel.pluku č. 8 (z depozitu VHÚ) /album/pohledy-posta-1918/img-0007-1-jpg/ "1.prapor střeleckého pluku č.8 v roce 1918 v Trmicích ( Türmitz ) u Ústí nad Labem" /album/pohledy-posta-1918/nl-205-11-1918-1-jpg/ článek z Národních listů ze dne 5. 11. 1918 /album/pohledy-posta-1918/p7090664-2-jpg/ pamětní čepicový odznak 8. střeleckého pl. udělovaný u příležitosti obsazení města Most
/album/pohledy-posta-1918/np-207-8-1936-2-jpg/ článek z "Národní politiky" 7. 8. 1936
Záznamy: 1 - 29 ze 29
Převrat u 8. střel, pluku v Solnohradu.
    Byl jsem v rekonvalescetním oddělení v Salzburgu, když 31. října 1918 v noci, podléhaje vnitřnímu tušení, přešíval jsem si z italské hvězdy čsl. kokardu, když tu byl jsem překvapen tichým, ale pevným hlasem, tázajícím se, je-li někdo vzhůru. Domníval jsem se, že mě někdo pozoroval oknem při zmíněném zaměstnání, zvláště, když zpozoroval jsem v šeru stati postavu důstojníka s jedním mužem s nasazeným bajonetem. Teprve při opětované výzvě poznal jsem po hlase prap. dr. Pekárka, který téhož dne byl uvězněn v Hellbrunských kasárnech na udání, že mužstvu vykládal o konci války, o vzpouře našich kamarádů na italské frontě a o ztroskotání rak.-uherské monarchie. Podařilo se mu však právě prchnouti dokonce i s ozbrojeným postem! Plně jsem mu důvěřoval a proto rád jsem ho informoval, že v našem baráku spí samí Češí a spolehliví kamarádi. Nato mě vyzval, abych všechny vzbudil, a na můj výkřik: „Kluci, vstávejte, něco se děje!" byli všichni rychleji na nohách, než-li při „tagwachu"^ ač bylo teprve krátce po půlnoci.
Dr. Pekárek vyzval nás nyní k rychlému ustrojení a ozbrojení. To se lehko řeklo, ale my, jako rekonvalescenti, žádných zbraní neměli. Proto po všeobecné úřadě usneseno dojiti na druhý břeh řeky Salzachu, kde v „sup." oddělení má starý Polívka v úschově spoustu pušek a veršlágů patron. Ovšem bylo nutno postupovat velmiopatrne,poněvadž ve vedlejším baráku č. I. byli ubytováni jak Němci, tak Maďaři a jinonárodní, nespolehliví vojáci. Přijat byl můj návrh dojiti si pro zbraně v uzavřené formaci, jako četa vzdor námitkám, že tím vzbudíme podezření hlavní stráže, kolem níž musíme pochodovati. Nevím již, kdo převzal vedení, ale konečně v pořádku vyšli jsme a statně došli jako nějaký transport k svému cíli, kde nám stráž ochotně otevřela branku.
    Jako holič věděl jsem o všem a proto odvedl jsem kam. dr. Pekárka ke dveřím, za nimiž bylo skladiště zbraní a kde spal šik. Polívka. Ten vzdor opětované Pekárkově výzvě odepřel otevřití a pioto jsme vyrazili dveře kolbami a zbraně i patrony si rozebrali a tak již veseleji nastoupili zpáteční cestu. Bylo usneseno vystříhati se všeho, co by mohlo svésti Němce k domnění, že naše akce je namířena proti nim, ale z opatrnosti přece byly pušky nabity, což šlo v dobrovolné kázni lépe než při cvičení.
    Při návratu z této zdařilé noční akce očekával nás před mostem kdt. Brož, který ustrašeně nás varoval před dalším svévolným postupem, že prý vše jest prozrazeno, a že i strojní pušky jsou proti nám připraveny. Byla však již marnou každá snaha zastaviti samostatný postup českých 8. střelců. Naší snahou bylo jedině nezdržovat se bezúčelně v tomto německém cizím kraji, ale spěchat na pomoc naší české vlasti. S tím přesvědčením, že jdeme pouze za svým právem, pochodovali jsme bez dalších příhod až ke kasárnám v Hellbruně.
    Tu postavil se nám první na odpor službu držící ndpor. Rose, známý Němec, který nám zabraňoval vstup do vyšších pater, kde byly strojní pušky. Volal na stráž: „Wache heraus", ale Pekárek klidně řek pouze: „Kluci, sbalte ho!" Rychle a s radostí tento rozkaz vyplněn a Rose odzbrojen a zavřen do t. zv. telefónky, když telefonní přístroj předem uražen pažbou. Současně zabrány byly se stojanu pušky „torwachy", jež vystřídána našimi kamarády. A již přichází se shora čeští poddůstojníci od strojních pušek dotazujíce se, co se děje, že se proslýchá, že sem táhnou Němci. Vysvětlujeme jim situaci a vyzýváme, aby se k nám přidali, čímž naše posice zesílí. Radostně uposlechli, snesli všech pět strojních pušek i hromadu munice a tak jsme byli vyzbrojeni pro každý případ.
    Za těchto okolností přikročeno k vyjednávání nejdříve s plk. Máchou, kterého důsledně Pekárek jmenoval „pane Mácho". Ten zprvu se snažil zachovat svou autoritu a udržet disciplinu, ale obstoupen kruhem mužstva s nasazenými bajonety sliboval, že učiní vše, co bude považovati za nejlepší. Na to byl však poučen, že musí se podrobit usnesení zvolené komise českého mužstva s dr. Pekárkem v čele. Mezitím přijel v kočáře generál, posádkový velitel města Salzburka, který rovněž byl ihned vzat do kruhu a v jednání pokračováno. Posléze generál zaručil se svou důstojniokou ctí, že do tří dnů umožní nám odjezd do Prahy, načež byl propuštěn na svobodu. Neužil jí však mnoho, neboť hned odpoledne byl zatčen německými vojáky a zbaven úřadu. Hned dopoledne totiž vydal rozkaz německé posádce nastoupit proti „vzbouřeným" Osmákům; rozkazu však nebylo uposlechnuto, ale i jeho posádka mu vypověděla poslušnost.
    My zatím nezaháleli a pod vlastním dobrovolným velením pracovali na přípravách k našemu odjezdu. Připravovali jsme zásoby na cestu (ze skladišť), vyměňovali starý mundúr za nový, doplňovali výzbroj i munici a to vše za zpěvu národních písní a v úplném přátelství se salzburskou posádkou, která se rovněž zbavila starého velitelství a zvolila si nové.
    Mezitím narukovali k nám noví kamarádi z místních nemocnic, které se rázem vyprádnily, neb každý ve spěchu, aby nezmeškal návrat do Čech, zapomněl stonat. A přece jsme v Salzburku vědomě nechali určitý počet českých vojáků! Byli to trestanci ve vojenské věznici, kteří na nás volali z oken, abychom je vysvobodili a vzali s sebou domů. My však po úřadě se usnesli, že není třeba spěchat s dovezením do osvobozené vlasti těchto trestanců, zlodějů, vrahů a pod!
    Jak jsme si to tehdy krásně představovali! A jen dík takovému^ to všeobecnému nadšení dostalo se naší republice živelné síly, která ji udrží proti nepřátelům všem!


Kamarádství 1936

---------------------------------------------

Rakouské vojsko v ulicích Prahy v říjnu 1918

retrofotr.cz/archiv/rakouske-vojsko-v-ulicich-prahy-v-rijnu-1918_154/#prettyphoto[]/5/