Začátkem května 1919 byl I. prapor 8. střeleckého pluku Praha odeslán do bojů na Slovensko (podřízen 3. divizi v Užhorodě). V dubnu 1919 byl odeslán II. prapor na Těšínsko, na začátku června 1919 se druhý prapor přesová také na Slovensko. Na začátku července 1919 byl postaven a poslán na Slovensko III. pochodový prapor 8. střeleckého pluku. Plukovní velitelství s technickou setninou bylo odesláno na Slovensko 26. 8. 1919. Velitel plk. František Kautecký. Československá polní pošta č. 44 

VZPOMÍNKY na SLOVENSKO 1919

 

Täubel Karel  8. střelecký pluk Praha


Z bojů o Slovensko v roce 1919.

    Konec světové války nebyl pro nás koncem vojančiny. Bylo stále třeba vojska k zajištění čsl. hranic, k udržení pořádku a bezpečnosti ve vnitrozemí. II. polní prapor 8. střeleckého pluku pražského po obsazení lstí n. L. a po asistenci na T ě š í n s k u, povolán odtud dne 8. června 1919 přímo na S 1 o v e n s k o. které vpádem nepřítele bylo ohroženo. A tak, když vojáci ostatních států ziičastněných na světové válce již odpočívali v klidu, my táhli znovu do boje.
Dne 11. června nastoupen po:-hod z Nitry do Vráble a 14. VI. v noci obsazena linie Til d — Gyékényes (čti Děkeněš). Vrchní vojenské velení bylo v rukách francouzských důstojníků. Slovenské západní armádě velel generál Mittelhause r, naší VII. divisi gen. Schuller (Alsa-san), brigádě colonell (plukovník) Bares se svým pobočníkem kpt. Vigneronem, dělostřelecké skupině setník V a-k a, našemu praporu mjr. K o r s e 11 od 21. čáslavského pluku s pobočníkem nadpor. Doležalem. Adresa naše byla: polní pošta č. 50.
    Když probouzel se krásný nedělní den 15. června 1919 — a Pražáci doma chystali se k vykonání prvních republikánských voleb do obcí, — stáli pražské děti 8. střeleckého pluku proti maďarským bolševikům v nejprudším boji. Od časného jitra bojováno urputně proti přesile za citelného nedostatku munice. Podpora delostrelectva z téhož důvodu skoro žádná. Do večera protloukli jsme se \šak až do Velké Kalnice, ovšem se značnými ztrátami. Tu neděli padl velitel roty nadpor. Kolář, poručík Šípal a několik kamarádů z řad mužstva. Též spousta raněných oslabila naše řady. Přes rušnou noc za stálé palby udrželi jsme posice na břehu Hronu.
    Následujícího dne v pondělí, po několikerém odražení a konečně úplném znemožnění nepřátelského pancéřového vlaku, který dojížděl až na spojovací most, překročili jsme řeku Hron a po poledni od vesnice Lászíomüwe dopadaly naše střely do L e v i c e. Zde padl československý hrdina — kapitán D u r d a, -— velitel statečných námořníků, kteří byli k nám přiděleni. Před mohutným náporem nepřátelské přesily bylo nutno ke 4 hod. odpol. ustoupiti zase za Hron a uchýliti se do V e 1 k é K a 1 n i c e. Se starým kpt. S c h i m-k e m přešli jsme jako poslední spojovací most, který krátce na to byl zničen.
    Velitel divise generál Schuller v červené, zlatě lemované generálske čepici, šedě zahalené, vystoupil na věž kal-nického kostela, odkudž pozoroval a řídil průběh boje. Ani za nejprudší nepřátelské palby, když část věže již byla u-střelena, svoji posici neopustil.
    Velitelství našeho praporu, umístěné v kalnickém lihovaru, převzal po zraněném mjr. Korseltovi nadpor. Doležal. Do večera neměl náš prapor s nikým spojení. Vpravo i vlevo fronta prolomena a telefonní vedení zpřetrháno. Za účelem dosažení spojení vydal jsem se s čet. Maturou na cestu k vesnici Gyékényes. V ní bylo po nás z úkrytu a zabarikádovaných oken stříleno. Přeběhli jsme vesnici až k poslednímu stavení, v němž byla opuštěná telefonní stanice s vypojenými dráty. Rychle spojili jsme se s naším praporem v předa exponovaným a hlásili situaci. Doporučili jsme stáhnouti se zpět, avšak varovali jsme kamarády, táhnout přes Gyékényes, která byla již bolševiky obsazena. Sami s velkou námahou unikli jsme pronásledujícímu nás nepříteli.
    Několik kamarádů ztrativších ve tmě směr zaplatilo útěk přes Gyékényes životem. Zbytek praporu zaujal pak posice u vesnice Cziffára tyto udržel až do 24. VI., kdy o 5. hod. ranní uzavřeno Dohodou zprostředkované příměří.
    Dne 1. července 1919 zavítal k nám do M e 1 e k u při své okružní cestě po frontě populární umělec Karel Hasle r. Na návsi postaveno podium, z kostelíka vypůjčeno harmonium a „Pražskou pohádkou" program zahájen. Vážné i veselé písničky Karla Hašlera povzbudili pozorně naslouchající místní obyvatelstvo i vojsko více, než nějaké politické fráze a řeči. Písničkou „Kampak na nás. bolševici" ukončil desátník Hašler svoji zajímavou reportáž.
    Když pak za několik dní nastupovali jsme na demarkační čáru (neutrální pásmo tvořila Ipola). našli jsme v okolí Gyékényes v polích čerstvé hroby padlých kamarádů, kteří to nejdražší, svůj život, položili v hrdinném boji za naši vlast. Svůj věčný sen spí na pietně upraveném hřbitově v Levici a k nim zalétají naše vzpomínky a vděčnost při patnátcém výročí bojů o zabezpečeni naší drahé republiky.
    Ze zbylých kamarádů řada byla vyznamenána československým válečným křížem a denaím rozkazem vrchního velitele čs. vojsk gen. Mittelhausera oceněna byla a pochválena statečnost pražských „Osmáků"!